PARTNERS A HEROINE: 2,2 MILIONU PRO RODIČE SAMOŽIVITELE

Přibližně 300 tisíc z celkové sumy obdrží neziskové centrum Rosa na pomoc obětem domácího násilí, konkrétně na bezplatné právní služby, psychologickou pomoc a podporu krizového pobytu klientek. Pro tento spolek jsme již v minulosti uspořádali na centrále sbírku stravenek a poté obdrželi krásný dopis od klientky azylového domu (viz níže).  

Největší část peněz, konkrétně 1,68 milionu, věnujeme na nákupy potravin pro samoživitelky a samoživitele na Rohlik.cz, který dá na každý takový nákup 30% slevu, takže do potřebných rodin zamíří potraviny a hygienické prostředky celkem za 2,184 milionu Kč. Částku rozdělíme na pětitisícové nákupy. Komu poputují, rozhodne Nora Fridrichová, která matkám samoživitelkám neúnavně poslední roky pomáhá. Díky ní a pořadu 168 hodin se o poměrech, v nichž žijí, a nezájmu státu, začala víc dozvídat i široká veřejnost.

Celkem 150 tisíc pak posíláme do Šatníku. Ten opět vymyslela a rozjela Nora společně s Matějem Velkem. V prostorách pražského kulturního centra Kasárna Karlín vzniklo výdejní místo oblečení a obuvi pro samoživitele a jejich děti. Zapojit se můžeme všichni. Od minulého týdne lidé nosí do Kasáren Karlín oblečení nebo boty, které jejich děti už nepotřebují. Další dodá Diakonie, jež provozuje charitativní kontejnery po celé republice. Za dva týdny pak Šatník přivítá první zájemce z řad samoživitelů a samoživitelek.

Moc děkujeme všem, kteří jste sbírku podpořili!

Dopis od klientky azylového domu

Moji neznámí a neznámé,

i když bych na ulici nepoznala žádného z vás, vstoupili jste do mého života.

A to v době, kdy jsem se svými dětmi nebyla zrovna v pohodě, šťastná, rozesmátá a plná životního optimismu. Byla jsem v azylovém domě ROSA. Nikoli z nějakého banálního důvodu manželských hádek, kdo má mýt nádobí, ale proto, že jsem se začala bát o život svůj i dětí.

Ano, žila jsem s partnerem, ze kterého se během let vyklubal ten, kdo si chtěl zcela podřídit můj život, udělat ze mne jen mlčící vykonavatelku jeho příkazů i hromosvod špatných nálad. Život se postupně proměnil prakticky v denní bití, musela jsem hradit jeho dluhy, bez jeho svolení jsem nesměla udělat ani krok.

V azylovém domě ROSA jsem našla bezpečí, pomoc a podporu. Pomohlo mi především to, že mi poprvé někdo věřil, co zažívám.

Bylo před Vánoci, se sociálními pracovnicemi a dalšími ženami z azylu jsme chystaly pro děti vánoční stromek. Stále se mi vracely vzpomínky na dětství, ale také starosti, jak dětem zajistit, aby i ony přes všechno strádání měly hezké vzpomínky. V duchu jsem řešila, kde a za co nakoupím jídlo na Štědrý den, mám dát přednost malým dárkům, či koupi řízků? Stačí mi jídlo z potravinové banky? Z dilematu a přemýšlení mě vytrhly sociální pracovnice slovy „pojďte prosím s námi, předáme vám dar od Partners“.

Byly to stravenky i peníze, které jste nám, ženám z azylu, poslali vy, zaměstnanci Partners. Někdo řekne, no jo, stravenky. Pro mne ale představovaly v ten okamžik vyřešení dilematu, co koupit, jak zařídit hezké Vánoce dětem. Proběhly báječně, děti navíc dostaly z ROSY krásné dárky. Stravenky pro řadu lidí představují jen prostředek, který ani nevnímají, k ukojení hladu o svačině. Mně nejen pomohly připravit hezké Vánoce, ale hlavně posílily mé odhodlání k restartu do nového života. Ne pro ten řízek či čokolády pro děti na stromeček, které bychom si jinak nemohly dovolit. Ten kousek papíru mne přesvědčil, že nejsem sama, že někoho zajímám, že mi věří a že se najdou lidé ochotní pomoci.

Děkuji za sebe i ostatní ženy z azylového domu.