Na trhu s refinancováním hypoték se čeká změna
Podle posledních zpráv mají banky dost praxe, kdy jim dlužníci předčasně splatí hypotéku, aby si vzali nějakou výhodnější u jiné banky. I když na trhu panují značné rozdíly mezi bankami v tom, kolik si za takové refinancování účtují, s touto praxí mají všechny banky nemalé náklady.
„Příčina je výkladové stanovisko České národní banky, které stanovuje, že v případě předčasně splacené hypotéky i mimo výročí fixace či mimořádné splátky nad každoročních 25 procent, si banky mohou účtovat pouze takzvaně náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s touto skutečností,“ vysvětluje úvěrová analytička skupiny Partners Marcela Mazáková a doplňuje, že celý problém tkví v tom, jak vykládat termín „účelně vynaložené náklady“.
Problém s tím v praxi mají i banky. Některé z nich si za předčasné splacení hypotéky naúčtují skutečně jen několik stokorun, jiné po klientovi naopak žádají i statisíce za doplacení ušlých nákladů. V drtivé většině ale banky respektují stanovisko České národní banky.
Banky varují před zdražením
Česká bankovní asociace (ČBA) dlouhodobě volá v této věci po férových podmínkách jak pro banky, tak pro klienty. Zároveň také varuje, že pokud bude současná praxe pokračovat dál, banky výrazně omezí (zdraží, pozn. red.) nabídku dlouhodobých fixací u hypoték. To proto, aby se chránily před ztrátami, které jim stále častějším předčasným splácením hypoték při refinancování vznikají.
To potvrzuje i úvěrová analytička Partners: „Pokud si banky u předčasného splacení hypotéky, jejíž splácení kalkulovaly úplně jinak, než se nakonec stalo, nemohou účtovat více než administrativní náklad za předčasné splacení, tak prostě realizují ztrátu.“
Podle ní tento stav přitom ale nevede jenom k úvěrové turistice dlužníků na úkor bank, ale dojde-li k jeho vyhrocení, může se i stát, že banky docela přestanou nabízet dlouhodobé fixace a budou směřovat klienty do takzvaných plovoucích úrokových sazeb, u nichž úrok hypotéky kopíruje základní úrokové sazby centrální banky. To znamená, že může být jak velice příznivý, tak ale i velice nepříznivý a riziko posledně jmenovaného nese dlužník.
Věc začali řešit už i poslanci
To, že situace ve věci podmínek refinancování hypoték není ideální, potvrzuje i člen sněmovního Rozpočtového výboru Jan Řehounek (ANO). Ten vyjednává o nápravě jak s bankovní asociací, tak ministerstvem financí, centrální bankou, ale i dalšími zúčastněnými stranami.
Podle něj nejsnazší a nejefektivnější cestou, jak danou věc řešit, je změna zákona § 117, o spotřebitelském úvěru. Tedy změna ustanovení, které by jasně definovalo takzvanou náhradu účelně vynaložených nákladů. Možností, jak to udělat, je podle něj několik.
„Je to stanovení procentní sazby ze zůstatku úvěru, jasné vyjmenování úkonů věřitelů, které lze zpoplatnit, ale i další. Na více detailů je ale ještě brzy,“ tvrdí poslanec.
Cíl legislativní úpravy přitom dle jeho slov nesmí být zvýhodnit buď banky, nebo dlužníky. Cílem má být to, aby náklady spojené s hypotékou byly odhadnutelné pro banky i jejich klienty.
Na neudržitelnost současného stavu poukazují i experti
To, že si současný stav u refinancování hypoték žádá řešení, si myslí i úvěrová analytička Marcela Mazáková. Ať už přijde změna jakákoli, tvrdí, že rozhodně nemůže být řeč o sankcích, které by bankám měly zvyšovat výnos nad rámec poskytnutého úvěru či kompenzovat náklady, které nejsou součástí RPSN daného úvěru.
„Změna by měla být taková, aby bankám byly kompenzovány ztráty, které jim reálně vznikají s úrokovými náklady, dojde-li k předčasnému splacení hypotéky a jejímu převedení k jiné bance,“ vysvětluje s tím, že pokud to se nestane a bude pokračovat současný vzestupný trend refinancování hypoték, banky to dříve či později přiměje ke zdražení hypoték a obecně tvrdším podmínkám pro klienty.
„Dle mého názoru je jediným řešením, jak narovnat stávající situaci, novela zákona o spotřebitelském úvěru, která by výklad ‚účelně vynaložených nákladů‘ sjednotila a určila jasná pravidla hry. Pravidla, která budou fér pro všechny účastníky. Pravidla, která dávají jistotu a srozumitelný výpočet spotřebiteli a zároveň poskytnou prostor poskytovatelům ke kompenzaci, jakož i stabilitu zainvestovaných zdrojů,“ uzavírá.
Zdroj: e15.cz