Jak postupovat, když na internetu nebo při platbě kartou přijdeme o peníze
Pokud má člověk za to, že při bezhotovostním platebním styku v obchodě nebo na internetu zaplatil něco, co platit nechtěl, nebo zaplatil více, než měl, musí se ozvat co nejdříve. Jen tak má totiž šanci, že dostane zpět to, co ztratil.
Dojde-li k nesrovnalostem při bezhotovostním platebním styku, je namístě věc řešit co nejdříve s obchodníkem. Ve většině případů půjde nejspíš o nedorozumění či chybu, kterou lze snadno a rychle napravit. Chyba může nastat u obchodníka, například špatným zaúčtováním pohledávky, chybou při odesílání zboží a podobně.
„Chyba ale může vzniknout i u klienta, který si třeba nevšimne, že si kartou nekoupil jednorázový přístup do časopisu, ale pravidelné měsíční předplatné,“ upozorňuje analytik bankovních služeb a compliance Partners František Nonnemann.
Podle něj je v každém případě důležité mít ke sporné transakci všechny podklady, aby se člověk mohl bránit, pokud by u obchodníka neuspěl. Informace o odchozí transakci vždy najde ve výpisu ze svého účtu, s tím není problém.
„Důležité je ale myslet i na další doklady, které by měl mít klient od obchodníka, například účtenku, stížnost, vyjádření k reklamaci a tak dále. Pokud by se obchodník odmítal ke stížnosti či reklamaci vyjádřit písemně, tak už to bych považoval za podezřelou indicii,“ dodává František Nonnemann.
Co všechno člověk může od obchodníka požadovat
Pokud obchodník klientovi například z karty neoprávněně strhne určitou částku, má klient právo na její vrácení v plné výši. Kdyby se na straně obchodníka jednalo o úmysl, kdy obchodník věděl, že částku strhává neoprávněně, pak má klient právo i na úroky z neoprávněně stržené částky až do doby jejího vrácení v plné výši.
„Nejdůležitější je konat, aby si klient ochránil své peníze. Proto by se v takovémto případě měl ihned obrátit na svoji banku nebo jiného poskytovatele platebních služeb a informovat ho, že došlo k neautorizované, nepotvrzené, neodsouhlasené transakci z jeho účtu. A ideálně by k tomu měl připojit další podklady, objednávku, vyjádření obchodníka i screenshoty komunikace,“ říká bankovní analytik.
Dodává, že pokud banka nebude mít pochyby o tom, zda se ze strany klienta nejedná o pokus o podvod nebo zda na jeho straně nedošlo k hrubé nedbalosti, jako kdyby například ztratil platební kartu, u které měl napsaný i PIN kód, pak mu je povinna neautorizovanou transakci vrátit do konce následujícího pracovního dne po oznámení. Vymáhat vrácení částky po obchodníkovi už musí banka sama.
Pokud klient se svým nárokem neuspěje, což se také může stát například kvůli tomu, že problém oznámil pozdě nebo nechránil přístupové údaje do svého mobilního nebo internetového bankovnictví, pak je nejefektivnější obrátit se na finančního arbitra. To je mimosoudní orgán pro řešení spotřebitelských sporů, který se bude snažit pro obě strany sporu, poskytovatele platebních služeb i klienta, nalézt přijatelné řešení celé situace.
Smysl má se obrátit i na Policii ČR
František Nonnemann upozorňuje i na to, že není od věci po informování banky a ověření všech transakcí informovat i policii. Policie má totiž výrazně víc možností, jak identifikovat podvodníka a zajistit neoprávněně získané prostředky.
„Poškozený klient se může po podvodníkovi domáhat jejich vrácení i tehdy, pokud banka jeho stížnost zamítla, třeba proto, že jí o neautorizované transakci informoval s delším časovým odstupem. Tato skutečnost totiž pro policii a podstatu trestného činu relevantní není,“ tvrdí Nonnemann.
Zároveň dodává, že v případě jasného podvodu, kdy došlo k nepotvrzené, neautorizované platební transakci, je banka povinna částku klientovi připsat do konce následujícího pracovního dne. V případě sporu s obchodníkem o to, jestli byl produkt nebo služba hrazená kartou skutečně poskytnuta, případně v domluvené kvalitě, ceně atd., pak může také klient uplatnit reklamaci prostřednictvím karetních asociací (VISA, MasterCard, pozn. red.), tzv. chargeback.
„Vyřízení trvá déle, někdy měsíc, ve složitějších případech i déle, ale jeho banka i příslušná karetní asociace celou věc prošetří, a pokud skutečně produkt či služba nebyly poskytnuty, peníze mu obvykle vrátí,“ říká.
Zákon o platebním styku dle Nonnemannových slov přitom upravuje několik situací, kdy je banka povinna klientovi ztrátu uhradit. Typicky se jedná o situaci, kdy například banka pro konkrétní transakci nepožadovala dvoufaktorové ověření klienta. Dalším příkladem je situace, kdy klient banku informoval o ztrátě nebo odcizení platebního prostředku, typicky karty, a banka mu kartu přesto nezablokovala.
Zdroj: E15.cz