Nechtěl jsem dělat ve fabrice na pojištění, říká analytik ze Simplea

Co vlastně dělá v životní pojišťovně systémový analytik?

Můj úkol je mít přehled, jak celá pojišťovna funguje, co dokážou zpracovat IT systémy, jak jsou nastavené a jak s nimi pracují moji kolegové, ale i finanční poradci a samotní klienti. Na základě toho pak hledám způsoby, jak technicky vyřešit produktové, prodejní nebo procesní novinky, ale taky jak systémy vylepšovat a ulehčit kolegům práci. Ve spolupráci s programátory, databázisty, analytiky a testery vymýšlíme, jak zpracovat jednotlivé konkrétní požadavky, na to, co by pojišťovna měla umět, a jak tomu naše systémy přizpůsobit.

Jste na to sám, nebo pod sebou máte nějaký tým?

Mám k sobě tým tří analytiků, ale na hierarchii moc nehrajeme. Jsme spíše kolegové, parta kámošů. Možná proto nám to dobře funguje. Na přípravě se ale podílejí i samotní vývojáři, protože je to baví a zajímá je jak se jejich práce projevuje na chodu pojišťovny.

Můžete uvést příklad nějakého toho konkrétního požadavku, se kterým jste se museli vyrovnat?

Například se u nás rozhodlo, že budeme mít extrémně jednoduchou a přehlednou smlouvu na míru každému klientovi. Že ta smlouva nebude mít padesát stran a že v ní klient najde jen to, co se ho konkrétně týká. A na nás bylo, aby systém dokázal každému klientovi takovou unikátní smlouvu připravit.

Nebo jsme se hodně věnovali pojistným událostem, kde člověk musí od klienta posbírat opravdu velké množtví informací, z lékařských zpráv a podobně. Pro operátora, který to zpracovává, je velká výzva se ve všech těch informacích co nejrychleji zorientovat. A my se snažíme systém uzpůsobovat tak, aby operátor měl všechno na jednom místě, aby měl zkontrolované všechny spojitosti, aby dokázal událost správně ocenit a aby šly informace tou nejrychlejší možnou cestou od klienta k nám.

Tohle jsou samozřejmě pracovní úkony specialistek na pojistné události. Můžou je udělat poměrně rychle, ale ve velkém tempu se dá udělat spousta chyb, které znamenají problémy. Našim úkolem bylo připravit pro likvidátorky natolik komfortní systém, aby všechno dokázaly vyřídit co nejrychleji, ale správně. Vyrobit tuhle část systému nám nakonec trvalo rok.

Nedávno jste nabídli možnost sjednat si životní pojištění plně online. Bylo to technicky složité?

Je to celkem neobvyklá věc, aby si klienti mohli sjednat životní pojištění online zcela sami, bez jakéhokoliv kontaktu s poradcem nebo operátorem. V Česku jsme zatím jediní, kdo to umožňuje.

Ano, pojistky se online uzavírají běžně i u jiných pojišťoven, ale ne životní pojištění. Jde to u pojištění na týdenní dovolenou nebo u povinného ručení. To jsou ale poměrně jednoduché, levné a krátkodobé záležitosti. Ale sjednat si pojištění na 30 let, kde člověk platí částku v řádů tisíců měsíčně, už není legrace. Obzvlášť proto, že je potřeba zjistit zdravotní stav klienta, aktuální i do minulosti, a perfektně posoudit, na kolik je rizikový.

Druhá věc je pak pokrytí potřeb klienta. Kdyby se mu stalo něco závažného, aby měl správně nastavenou střednědobou finanční rezervu, aby mohl dále žít na úrovni, na jakou je zvyklý. I to je jeden z důvodů, proč životní pojištění většinou nabízejí finanční poradci. Mají dostatečné znalosti a dokážou lidem s nastavením pojištění poradit. Přenést všechny tyto znalosti a pravidla do automatizovaného online světa nebylo jednoduché.

Co jste na tom projektu dělal konkrétně vy, jaký byl váš úkol?

Především vymyslet, jak přizpůsobit proces sjednání smlouvy, který je standardně postavený na spolupráci klienta a poradce a celkově není přívětivý a jednoduchý, aby jím člověk zvládnul projít sám a rychle. A aby zároveň věděl, co a proč si sjednává. Moje práce byla také koordinovat náš interní tým a dodavatele, abychom nový klientský sjednávač vyrobili včas.

Simplea se profiluje jako moderní fintechová pojišťovna. Máte v tomhle směru nějakou konkurenci?

Někteří konkurenti svou „modernost“ umějí dobře prodat. Mají třeba aplikaci, která se lidem snaží měřit metabolické pochody, jak sportují a spí, a pak jim na základě toho nastavit produkty pojišťovny. To je přesně ten příklad, kdy si člověk řekne Wow.  Jenže když pak jdete hlouběji, zjistíte, že ta ultramoderní vychytávka je naroubovaná na nějakém prastarém systému, že někde musí sedět několik lidí, kteří získaná data přepisují do Excelu a vyhodnocují. Přitom vliv těch dat na cenu pojištění není nijak významný, věrohodnost posbíraných hodnot je diskutabilní a kvalita klíčových vlastností produktu nízká. Takže se jedná o moderní pojištění vlastně jen na oko.

Takže touto cestou nejdete?

Určitě ne. Nejsou to vlastnosti, které by naplňovaly podstatu životního pojištění. Na druhou stranu, pokud se například měření fyzické aktivity vezme za správný konec a dobře nastaví, může lidi aspoň motivovat ke zdravějšímu životnímu stylu.

V pojišťovnictví jste pracoval i dřív. Proč jste se rozhodl přestoupit do Simplea?

V předešlé práci jsem měl delší dobu pocit, že dělám ve fabrice na pojištění, že je tam všechno odtržené od reality a od toho základu, který by měl být pro pojišťovnu prioritní. V korporátu do práce vkládáte spoustu úsilí, které nakonec vůbec není vidět na výsledcích. To je docela frustrující. Když mě bývalý kolega oslovil s nabídkou přestoupit do začínající pojišťovny, neváhal jsem.

Jste jeden z mála lidí, kteří byli přímo u vzniku pojišťovny. V čem jste ji chtěli udělat jinou?

Když už jsme pojišťovnu budovali od nuly, řekli jsme si, že vybudujeme svůj vlastní IT systém, který bude moderní a bude využívat maximum toho, co je v aktuální chvíli technologicky dostupné. Dva roky nám trvalo udělat úplný základ, aby mohla pojišťovna vůbec běžet. A další rok a půl, možná dva, jsme dodělávali to, co sice nebylo nezbytné ke startu, ale usoudili jsme, že to chceme. Teď po šesti letech by se dalo říct, že máme všechno, co by pojišťovna jako taková měla umět. Ale zase už se vrháme na další způsoby prodeje, další země a rozšiřování. Takže zábava zatím rozhodně nekončí.

Co bylo úplně nejtěžší?

Asi to, že nikdo z nás si nebyl úplně jistý, jak to udělat správně. Hledali jsme, kdo by nám mohl poradit. Oslovili jsme konzultační firmy z oboru, ale vždycky to skončilo neúspěchem, protože naposledy se taková věc dělala třeba před 15 lety. A to je v IT strašně dlouho, protože technologie se mění čím dál tím rychleji. Proto jsme se rozhodli, že to zkusíme vymyslet sami.

A povedlo se?

Myslím, že ano. Systém je pořád možné vylepšovat a navazovat na něj další novinky. Zároveň bez problémů zvládá to, co po něm chceme – tedy zpracovávat poměrně velké množství smluv a zajišťovat všechny procesy kolem. A když nás napadlo cokoliv nového, například, že bychom chtěli udělat ověřování klientů pomocí bankovní identity, zvládli jsme to bez větších obtíží v systému rozchodit během dvou měsíců. To podle mě dokazuje, že se nám základ systému povedl, protože ho dokážeme udržovat aktuální a funkční.

Zdroj: Penize.cz