KOMENTÁŘ: Blíží se hromadné žaloby. Zdraží kvůli nim finanční služby?

Půjčky pro domácnosti na českém trhu nabízí řada subjektů. Banky, stejně jako nebankovní poskytovatelé s licencí od ČNB. Někteří poskytovatelé úvěrů zájemce a jeho finanční situaci prověřují důkladně, jiní méně. Někdo o poplatcích spojených s půjčkou či pozdějším splacením informuje jasně a přehledně, někdo poněkud komplikovaněji. Ti méně důkladní občas prohrají nějaký spor a klientovi musí vrátit zaplacené úroky a poplatky. Někdy platí i pokutu.

Zatím se jim to ale pořád vyplácí. Proč slovo zatím? Protože situaci nejen s půjčkami, ale se všemi službami pro koncové uživatele změní nový zákon o hromadných žalobách.

Jak to někdy chodí

Ale začněme s naším příběhem o úvěrech od začátku. Pan X si půjčí pár korun do výplaty. Nebo o něco víc na novou ledničku či na dovolenou. O úvěr požádá toho, kdo slibuje rychlé vyřízení a málo formalit, jinak řečeno ne úplně nejdůkladnější ověření jeho finanční situace.

Vše dopadne zdánlivě dobře. Pan X má peníze rychle na účtu, zařídí si, co potřebuje, ale pak se mu nedaří úvěr splácet. Splátky se mu nevejdou do osobního rozpočtu nebo se mu třeba ani splácet nechce, to je asi nakonec jedno. Prostě nesplácí. Přemýšlí, jak dál. A pak ho napadne obrátit se na finančního arbitra, což je vlastně úřad, nebo lépe řečeno státem zřízené těleso, které řeší spory mezi spotřebiteli a těmi, kdo nabízejí finanční služby. Snaží se je dovést k dohodě, smíru, a může i udělovat pokuty, pokud finanční instituce poruší své povinnosti.

Dopadne to tak, že pan X vyhrál. Finanční arbitr dospěl k závěru, že poskytovatel půjčky pana X špatně informoval o jejích parametrech i o dalších poplatcích a neprověřil si jeho bonitu, tedy detailně neprozkoumal jeho příjmy a výdaje a nezkontroloval ho v registrech. A navíc úrok byl moc vysoký. Smlouva o úvěru je proto neplatná.

Pan X musí vrátit půjčenou částku, ale má právo na úroky a poplatky, které s půjčkou byly spojeny. Ty mu tedy naopak vrátí málo pečlivá instituce. Pan X navíc půjčené peníze nemusí vrátit hned, ale, slovy zákona, v době přiměřené svým možnostem. Poskytovatel úvěru, který si pana X podle názoru finančního arbitra málo prověřil, ještě navíc dostane pokutu. Většinou v řádu desítek tisíc korun.

A dál? Dál už se většinou nestane nic. Pan X dostal zpátky část svých peněz. Možná se poučí, možná si příště znovu půjčí „do výplaty“, na Vánoce nebo na dovolenou… Třeba i trochu kalkuluje s tím, že kdyby se mu zase nevedlo splácet, zkusí to řešit cestou stížností a reklamací.

Poskytovateli úvěrů to ale i tak obchodně vychází. Takže pokračuje ve stejném stylu poplatků, (ne)ověřování bonity a úročení půjček. Trochu sází na to, že úřady mají omezené možnosti a že další spor nebo kontrola bude až za dlouho.

Co může změnit zákon o hromadných žalobách

Hromadné žaloby se většinou týkají drobnějších nároků větší skupiny klientů, nároků, které by se jednotlivě nevyplatilo žalovat. Nebo by ani žalovat nešly, protože se týkají opravdu malých částek. Třeba drobných poplatků, na které podnikatel tak nějak zapomněl předem upozornit. Ale když organizátor takovéto akce sežene dostatek poškozených nebo nespokojených klientů, může jejich drobné nároky sečíst a po podnikateli chtít, aby škodu nahradil všem.

Hromadné žaloby zatím známe spíše z amerických či britských reálií. Například v prosinci loňského roku podali hromadnou žalobu klienti zkrachovalé (nebo vykradené?) kryptoměnové burzy FTX. A britské soudy už několik let řeší žalobu 90 000 klientů automobilky Volkswagen v tzv. dieselgate aféře.

Podobné příběhy se ale budou psát i v České republice. Ministerstvo spravedlnosti totiž na konci minulého roku zveřejnilo návrh zákona o hromadném řízení, který umožní podávat společné žaloby spotřebitelům, kteří byli poškození stejným nebo obdobným jednáním jednoho podniku.

Bude záležet na praxi

I my se tak dočkáme toho, že české soudy budou řešit spor tisíců klientů a jednoho podnikatele, který zapomíná klienty informovat o všech poplatcích, které musí zaplatit. Nebo třeba který systematicky málo ověřuje bonitu zájemců o úvěr. Pokud klienti uspějí, bude takový podnikatel poplatky či úroky vracet všem.

To už může obchodním plánem zahýbat, změnit ho. A třeba vést i k důkladnějšímu ověřování zájemců o úvěr, transparentnější a opatrnější komunikaci a důslednějšímu dodržování právních předpisů. To může znamenat zdražení, protože dotaz do úvěrového registru něco stojí. Na druhé straně těžit z toho, že se pohybuji ne na hraně, ale vědomě za hranou práva, jistě není fér. Vůči klientům ani vůči konkurentům, kteří svoje povinnosti dodržují.

Co tedy hromadné žaloby přinesou? Posílení práv klientů? Reálnou možnost obrany proti nepoctivému obchodníkovi i tehdy, když je klient „ošizen“ jen o malou částku? Zdražení některých produktů a služeb, třeba právě rychlých půjček do výplaty? Více práce pro právníky?

Asi to bude mix. Od každého něco. Záleží v prvé řadě na zákonodárcích. Na tom, jak zákon nakonec dopadne.

Potom na praxi. Jak budeme se zákonem pracovat. Jestli jej budeme vnímat jen jako strašáka, formalitu, nebo dokonce výmluvu, proč nepřemýšlet a nevyvíjet nic nového, nebo proč musíme, ač hrozně neradi, zdražit. Anebo jako s něčím, co nám pomůže k odpovědnějšímu podnikání, kvalitnějšímu poskytování služeb. A tím také k lepšímu a dlouhodobějšímu vztahu s klienty.

Zdroj: iDnes.cz