Systém bankovní regulace negarantuje stálý život všem bankám, říká bankéř

Marek Ditz při studiu na VŠE v 1994 nastoupil do Československé obchodní banky jako úvěrový analytik. V ČSOB působil do roku 2018, vypracoval se na šéfa korporátního bankovnictví, později řídil restrukturalizaci ČSOB po akvizici Investiční a poštovní banky. V roce 2013 se stal členem představenstva ČSOB a byl zodpovědný za retailové pobočky a Poštovní spořitelnu, pak i pojišťovnu, penze, trhy a investice a nakonec za transformaci, která obsahovala IT, inovace, platby a spotřebitelské úvěry. Loni v červnu se stal součástí týmu Partners pro start banky.

Znepokojují vás aktuální krachy bank v USA a problémy velkých bank v Evropě?

Neznepokojují, jedná se o běžný očistný proces, kdy méně úspěšní hráči opouštějí hřiště. Systém bankovní regulace negarantuje neustálý život všem bankám, ale garantuje navrácení vkladů. Negativní důsledky obchodních rozhodnutí mají absorbovat akcionáři a držitelé podřízených dluhopisů, kteří poskytují bankám kapitál. Takto je systém nastaven a pro účastníky se nejedná o žádné překvapení.

Zeptám se přímo – mají se lidé bát o své peníze v bankách?

Určitě ne, a to nejen kvůli pojištění, ale zejména proto, že finanční situace českých bank je výtečná díky silnému kapitálovému vybavení, plnému uplatňování regulatorních standardů ze strany ČNB a příznivé situaci na finančním trhu. Rizikovost půjček je nízká a úrokové sazby vysoké, což vede k vyšším maržím, než bylo zvykem v minulosti.

Nedávno jsme vedli diskusi, zda banky nemají nadměrné zisky, a teď vidíme, že banky potřebují být ziskové, aby byly dlouhodobě stabilní a posilovaly svůj kapitálový polštář. Bez něj by nedokázaly růst. ČNB se pravidelně věnuje stresovému testování českých bank a výsledky zveřejňuje. Žádné negativní signály z těchto testů nevyplývají, a to i pro případ, že by některé banky měly třeba potíže v jiných zemích.

V Americe vláda zasáhla, když se ukázalo, že pojištění vkladů v padajících bankách nejde nad 250 000 dolarů. Jaké jsou limity u pojištění vkladů v bankách u nás? A co se děje, když vklad je vyšší než pojištěný vklad?

Vklady drobných klientů i firem u každé banky působící v Česku jsou plně pojištěny do 100 tisíc eur, ve vymezených případech i do dvojnásobné výše. Vidíme, že je obecná politická snaha ochránit věřitele bank i nad pojištěnou výši.

Credit Suisse převzala banka UBS. Akcie Deutsche bank jsou jako na houpačce, analytici upozorňují na slevu u akcií Komerční banky. Co je podle vás důvodem aktuálního dění na bankovním trhu?

Ne všechny banky v Evropě mají úspěšné obchodní modely nebo silné kapitálové vybavení. Takže mohou nastat situace, kdy ztrátové banky budou převzaty konkurenty. K fúzím bank dochází i v dobrých časech. I na českém trhu jsme byli svědky ukončení činnosti některých bank a jejich převzetí konkurenty, a šlo o zdravé banky. Tyto transakce by neměly mít žádný vliv na vkladatele.

Dokonce jsme zažili v roce 2000 i jeden obří bankovní krach Investiční poštovní banky (IPB), a to daleko dříve, než nastala globální bankovní krize v roce 2008. A i ten byl regulátorem a vládou vyřešen tak, aby klienti nepřišli o žádné peníze.

Pokud mám správné informace, byl jste u vypořádání IPB. Jaká je vaše zkušenost s likvidací této banky?

Tato více než 22 let stará událost přesně dokumentuje snahu státu ochránit všechny věřitele. Do jisté míry současné řešení Credit Suisse kopíruje postup zvolený v případě IPB. Důvěryhodnější konkurent převezme banku a garantuje 100 procent všech vkladů i nad rámec pojištění. Ztráta je přenesena plně na akcionáře.

Problémem IPB bylo, že ztráta byla mnohem vyšší než kapitál akcionářů, a tak dopadla na stát. To se stalo také v řadě zemí po roce 2008. Dnešní regulace je postavena mnohem přísněji a vynucuje si restrukturalizaci nebo prodej banky dříve, než dojde kapitál akcionářů. Tak aby nevznikla díra, kterou by buď musel hradit stát, nebo dopadla na vkladatele.

Když bychom se vrátili zpět k dnešku. Máme očekávat další pády bank, paniku a runy na banky?

Bankovnictví je rizikové podnikání. V některých letech dokáže být velmi ziskové, což je pak kompenzováno i hubenými léty, kdy se rizika kumulují a stojí proti bankám. Většina rizik se generuje mimo bankovní sektor a banky na ně musí nejen reagovat, ale být i připraveny předem a tvořit si dostatečné kapitálové a likviditní polštáře. I proto jsou silně regulovány.

Regulátoři ověřují, zda banky řádně řídí předvídatelná rizika, promítají je průběžně do nákladů a cen produktů a mají dostatečný kapitálový polštář pro krytí nepředvídatelných rizik.

Přesto jsme byli svědky ukončení činnosti Sberbank v Česku. Banky, která neměla finanční problémy.

Sberbank je velmi specifický případ. Věřitelé věděli, že ukládají peníze do banky, která patří státu, který se dostal na radar sankcí již v roce 2014.

Vědomě posílali peníze do banky s vyšším rizikem. A to riziko se naplnilo. Pokud někdo spravuje peníze nad rámec pojištěných částek, tak se předpokládá, že si umí zjišťovat a vyhodnocovat informace, posuzovat kredibilitu vlastníků banky a dívat se na a za čísla.

Můžete namítnout, že v případě Sberbank se nikdo z politiků nesnažil dát velkým vkladatelům jistotu vyplacení 100 procent vkladů. Na druhou stranu, v tomto případě šlo o banku, která byla finančně zdravá.

Mohou se současné problémy na bankovním trhu projevit v cenové politice bank, do jejich služeb?

Banky průběžně rozkládají náklady na řízení rizik do cen svých služeb a marží. Z toho důvodu neočekávám žádný podstatný skokový vliv. Bankovnictví je velmi konkurenční obor, takže přenášení případných vícenákladů na zákazníka je obtížné. V tomto směru má větší vliv inflace, politika centrální banky, rozpočtová disciplína vlády a situace na trhu práce než zdraví bank v zahraničí.

Zdroj: iDnes.cz